Non ti piace? Non importa! Puoi restituircelo entro 30 giorni
Non puoi sbagliarti con un buono regalo. Con il buono regalo, il destinatario può scegliere qualsiasi prodotto della nostra offerta.
30 giorni per il reso
Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha představuje dosud ojedinělý pramen k poznání tuzemské protikomunistické opozice let 1977–1989. V tomto období se formovala okolo Václava Havla a dalších představitelů československého disentu činnost Charty 77, kterou ze zahraničí významně podporoval a zajišťoval m.j. i český emigrant – jaderný fyzik František Janouch, jenž v roce 1978 založil Nadaci Charty 77 a od té doby je jejím předsedou. Dopisy, putující nejrůznějšími cestami zpravidla mezi Prahou či Hrádečkem a švédským Stockholmem či Björknäsem, zachycují nejen vznik osobního vztahu mezi oběma pisateli a jejich vzájemnou přátelskou a tvůrčí podporu, ale také praktický rozměr této podpory: administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkovávání kontaktů, nákupy technického vybavení – počítačů, videokamer, magnetofonů, digitálních radií či finančních podpor, jež byly pronásledovaným v socialistické vlasti ze zahraničí poukazovány. Přes 210 shromážděných dokumentů shrnuje všechnu dosud známou korespondenci z let do roku 1989. V příloze pak čtenář nalezne několik dopisů z období po roce 1989, které dokumentují výrazné společenské ale i osobní změny, k nimž u nás v posledních šestnácti letech došlo, dále pak korepondenci jiných osob (např. ojedinělé dopisy S. Becketta). Dokumenty, které jsou malými dějinami Charty 77 a v případě Václava Havla dalším souvislým vydáním jeho dopisů (po Dopisech Olze, 1985), ukazují také technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století: setkáváme se s celou řadou dokumentů – od ručně psaných, přes strojopisné po dopisy psané na počítačích či posléze zprávy faxové a e-mailové. Základem vydání je archiv (dnes mj. rovněž elektronický) Františka Janoucha, který knihu edičně spolupřipravil a opatřil úvodem. Úvodní studii napsal historik Jiří Suk.